Zde jsou zajimave clanky nebo odkazy na clanky,ktere pochazi od prispevovatelu GUNLEXu.
25. Červen 2009 vložil sgt.navazka
Mezi názory držitelů zbraní na masakry ve školách se často ozývá:
„Kdyby tam někdo měl zbraň, mohl by toho grázla zastřelit a masakr
zastavit“. Jaká je ale skutečnost? Byla by civilistovi v takové
situaci zbraň k něčemu?
Asi před dvěma měsíci televizní stanice ABC podnikla zajímavý
experiment, jehož cílem bylo dokázat, že studentovi v takové situaci
není zbraň nic platná. V pořadu „If I only had a
gun“ (Kdybych tak měl zbraň) uspořádala simulaci takovéto
situace za použití zbraní upravených pro střelbu barvícími
kuličkami.V tomto testu, podle moderátorky, studenti zcela selhali: ani
jednomu se nepodařilo pachatele „zastřelit“, naopak byli sami
zastřeleni.
V začátku předchozího odstavce jsem úmyslně napsal, že cílem
experimentu bylo „dokázat, že studentovi není zbraň nic
platná“, místo „zjistit, zda by studentovi zbraň byla něco
platná“. Podmínky testu byly totiž nastaveny zcela proti obráncům a
snaha „dokázat předpokládané“ je zcela očividná.
Zřejmý je už nepoměr dovedností útočníka a obránců: zatímco do
role útočníka byl dosazen policejní instruktor střelby s mnoha lety
praxe, do role obránců byli vybráni pouze studenti, kteří neměli se
střelbou žádné zkušenosti. To je samo o sobě totálně nerealistické
– dosud žádný z „šílených střelců“ nebyl expert
v zacházení se zbraní, a na druhé straně všichni legální nositelé
zbraní (i v Americe) mají odstříleno aspoň tolik, aby byli
s funkcí zbraně aspoň základně obeznámeni.
Ještě větší podvod byl ale spáchán po stránce taktické.
„Obránci“ bylo řečeno, že test bude proveden až později, aby
byl překvapen. To je realistické – ve škole také každou vteřinu
nečekáte, že do dveří vtrhne ozbrojený psychopat. Na druhé straně, ani
ozbrojený psychopat v takové situaci nečeká, že po něm bude někdo ze
studentů střílet – a to nijak zohledněno nebylo. Naopak, policista
hrající „útočníka“ nejen věděl, že někdo v místnosti
má zbraň… ale také přesně věděl, kdo to je a kde sedí.
Policista hrající „pachatele“ je tentýž, který vybraným
studentům před testem vysvětluje zacházení se zbraní – takže
viděl, kteří studenti to jsou. Také na záběrech z testu je vidět,
jak „pachatel“ střílí první ránu na profesora a druhou už
rovnou na studenta se zbraní, který byl usazen vždy na stejné místo. To je
výhoda, kterou by skutečný pachatel nikdy neměl.
Aby nebylo nic ponecháno náhodě, byl v některých situacích
přidán druhý pachatel – přímo do třídy, do bezprostřední
blízkosti obránce. (Pořad postrádá jakékoli vysvětlení, kde by se tam
vzal.) Toto „opatření“ je vysvětleno jako ukázka, že ve stresu
může mít student tunelové vidění a druhého pachatele si nevšimnout.
„Tunelového vidění“ bylo ovšem dosaženo použitím ochranné
masky silně omezující periferní vidění, přes kterou by pochopitelně nic
neviděl ani profesionál s nervy z oceli.
Co je ale na celém experimentu nejzajímavější, je výsledek. Aby
televize dokázala, že studenti nemohou vyhrát, úmyslně je postavila do
situace, kde nemohli vyhrát – a přesto jedna ze studentek dokázala
„pachatele“ zasáhnout. Moderátorka v souladu se zadáním
prohlásila tento zásah za neúspěšný, protože zasáhl stehno a ne hlavu.
V realitě by ovšem střela při zásahu tohoto místa přerazila
pachateli stehenní kost a na místě ho vyřadila. Navíc by pravděpodobně
byla zasažena i stehenní tepna, což znamená vykrvácení během jedné
nebo dvou minut.
Jak by tedy dopadla reálná situce, kdy pachatel není profesionální
ostrostřelec a obránce není úplná lama, navíc s terčem namalovaným
na čele?
Není třeba se dohadovat. K takovým případům už došlo – a
realita se zfixlovat nedá.
1993, Cape Town, Jihoafrická republika: Dva teroristé napadli
shromáždění v kostele granáty a střelbou z automatických
zbraní. Civilista Charl van Wyk vytáhl revolver a jednoho z nich
postřelil, poté oba utekli.
1997, Pearl, Mississippi: Šestnáctiletý chlapec ubodal svou matku, pak
s puškou pokračoval ve vraždění na místní střední škole.
Zástupce ředitele Joel Myrick slyšel střelbu, doběhl si do auta pro pistoli
a konfrontoval útočníka. Ten se vzdal.
1998, Edinboro, Pennsylvánie: Čtrnáctiletý chlapec zahájil střelbu na
maturitním večírku v místní restauraci. Majitel restaurace se proti
němu postavil s brokovnicí. Opět, pachatel se vzdal.
2002, Appalachian Law School, Virginie: Dva studenti si doběhli do auta pro
pistole a zadrželi pachatele, který se přišel pomstít za vyhození ze
školy.
2005, Tyler, Texas: Duševně narušený muž přepadl svou bývalou ženu,
když šla s dítětem k soudu svůli řízení o opatrovnictví.
Poté, co zabil ženu a zranil několik policistů, se s ním utkal
civilista Mark Wilson a dvakrát jej zasáhl. Pachatel měl však
neprůstřelnou vestu a Wilsona v následné přestřelce zabil. Přesto
tato intervence pachatele zaměstnala na několik nesmírně cenných minut,
během kterých se nemohl věnovat vraždění a které policie potřebovala na
reorganizaci a následné vyřízení pachatele. Wilson byl později posmrtně
vyznamenán texaským kongresem.
2005, Tacoma Mall: Recidivista pod vlivem drog zahájil střelbu
v obchodním domě. Civilista Dan McKown se jej pokusil zastavit, byl však
postřelen do páteře, což mělo za následek jeho ochrnutí.
2007, New Life Church, Colorado: Pachatel ozbrojený dvěma puškami a
tisícovkou nábojů zabil na parkovišti u kostela dva lidi. Poté jej
paní Jeanne Assamová zneškodnila přímo na schodech kostela, kde bylo
v té době shromážděno 7000 lidí.
2007 Moscow, Idaho: Pachatel zahájil střelbu z poloautomatické
pušky na soudní budovu, pak pokračoval v blízkém kostele. Student Pete
Hussman se jej pokusil zastavit, byl však sám třikrát zasažen a odvezen
v kritickém stavu.
2008, Israel: Palestinský terorista zahájil masakr v knihovně
židovského semináře. Student Jicchak Dadon vytáhl zbraň a pachatele
zranil. Ten pak utekl do knihovny, kde jej později zneškodnila vojenská
hlídka.
2008 Winnemuca, Nevada: Pachatel zahájil střelbu v baru, zabil
dva lidi a další dva zranil. Ve chvíli, kdy přebíjel, vytáhl jiný
návštěvník baru vlastní zbraň a zastřelil jej.
Jak je vidět, reálné situace pro obránce nedopadají vždycky růžově,
přesto však úspěchy převažují. Nicméně toto není to srovnání, na
kterém by záleželo. Pro posouzení užitečnosti ozbrojené obrany proti
podobným pachatelům je výmluvnější jiné srovnání: pokud
v takového situaci někdo pachateli kladl odpor, občas to dopadlo
špatně – ale situace, kdy nikdo odpor nekladl, dopadly vždycky
špatně.
To je závěr této úvahy: nejenže ozbrojený civilista má slušnou šanci
zastavit šíleného střelce, ale často je i jediný, kdo to může
udělat – protože nikdo jiný tam není.
12. Červen 2009 vložil Tomas Travnicek
Zasílám Vám na vědomí dotaz, který jsem dnes
zaslal na Odbor bezpečnostní politiky MVČR ohledně informací, které mi
byly podané na odboru pro zbraně a bezp. materiál. Dotaz se týká
zamítání povolení k nošení dlouhých zbraní kat. B. Možná by
nebylo od věci, aby sdružení LEX v této věci sdělilo střelecké
veřejnosti nějaké informace, pokud jsou Vám známy.
S pozdravem, P.J.
obp@mvcr.cz
Zamítání nošení dlouhé zbraně kat. B
Dobrý den, dnes jsem se na odboru pro zbraně a
bezpečnostní materiál, příslušný mému bydlišti, dozvěděl, že dle
nové metodiky, platné pro celou ČR, se od nynějška mají žádosti
o nošení dlouhé zbraně kat. B zamítat. Tyto zbraně se mají nadále
povolovat pouze k nabytí a držení, a to jen k sportovním
účelům.
Novelizovaný zákon č. 119/2002 Sb. však nic
takového neříká a jednoznačně uvádí dle ustanovení § 28 odst.
4 písm. a) je držitel zbrojního průkazu skupiny E oprávněn nabývat
do vlastnictví a držet, popřípadě nosit zbraň kategorie A, na kterou mu
byla udělena výjimka, zbraň kategorie B, na kterou mu bylo vydáno povolení,
nebo zbraň kategorie C.
Vydávání povolení k nabývání vlastnictví a držení nebo
nošení zbraní kategorie B upravuje ustanovení § 12 zákona
o zbraních, které v odstavci 5 stanoví, že příslušný
útvar policie vydá povolení vlastnit nebo držet zbraň kategorie B, pokud
k tomu má žadatel řádný důvod. Podle písmene f) tohoto ustanovení
se za řádný důvod považuje ochrana života, zdraví nebo majetku.
Ustanovení § 12 odst. 6 zákona o zbraních pak upravuje
i vydávání povolení k nošení zbraně kategorie B. Vzhledem
k tomu, že výše uvedená ustanovení zákona o zbraních hovoří
o zbraních kategorie B bez omezení, vyplývá tedy z této právní
úpravy zcela jasně, že držitel zbrojního průkazu skupiny E je oprávněn
nabývat do vlastnictví a držet, popřípadě nosit zbraně kategorie B na
základě vydaného povolení v rozsahu zbraní této kategorie uvedených
v § 5 zákona o zbraních bez dalšího omezení na krátkou
nebo dlouhou zbraň.
Dále mi bylo řečeno, že to je z důvodu
nemožnosti skrytého nošení dlouhé zbraně a z důvodu jejího
primárního určení pro sportovní střelbu. Toto ale již bylo
v minulosti Vaším odborem vyvráceno, viz. vyjádření v archivu na
stránkách MVČR – výklad některých ustanovení zákona
o zbraních, kde je ze dne 31. března 2004 uložen výklad JUDr.
Pavla Nováka, Odbor bezpečnostní politiky MV, který jasně uvádí, že
právní úprava umožňuje nošení dlouhé zbraně kat. B pro ochranu života,
zdraví a majetku.
Z tohoto důvodu se dotazuji, zda Ministerstvo
vnitra, případně Policie ČR vydala tuto novou metodiku, která přikazuje
odborům pro zbraně a bezp. materiál zamítat žádosti o nošení
dlouhých zbraní kat. B? Pokud ano, na jakém právním základě vznikla tato
metodika?
Tento dotaz, jakož i Vaší odpověď,
zveřejním na internetových portálech, zabývajících se zbraněmi, též
jej zasílám občanskému sdružení LEX, zabývajícím se ochranou práv
majitelů zbraní.
S pozdravem, P.J.
Komentář LEXu:
Pan P.J. se táže, co v této problematice udělal LEX.
V první řadě
V komentářích MVČR k zákonu č. 119/2002 Sb. (odkaz se
mi již bohužel nepodařilo najít, tedy bych poprosil zdatnějšího
čtenáře) se problematika dlouhých zbraní k nošení řešila.
Jednoznačně došlo MVČR k závěru, že nepovolování nošení
dlohé zbraně na některých policejních ředitelstvích JE V ROZPORU SE
ZÁKONEM č. 119/2002 Sb., v platném znění.
Pokud tedy někde toto povolení vydat nechtějí, konají v rozporu se
zákonem. A zdůvodnění typu „z důvodu nemožnosti skrytého
nošení dlouhé zbraně a z důvodu jejího primárního určení pro
sportovní střelbu“ je naprosto absurdní.
Za druhé
Sdružení LEX se podařilo z MVČR získat závaznou metodiku
z povolování nošení zbraní kategorie B (včetně dlouhých). Tady
ovšem právní síla LEXu končí. LEX není nadřízeným orgánem Policie
ČR, ani nemůže měnit vydaná rozhodnutí správních orgánů.
Nic ovšem pro Vás i podobně neoprávněně postižené občany není
ztraceno. Policie musí každé správní rozhodnutí na požádání vydat
písemně. Proti tomuto rozhodnutí je nárok se odvolat či ho jinak napadnout
(vše se řídí správním řádem).
Lze také podat např. podnět inspekci MV či rozhodnutí napadnout soudně.
I zde může LEX pomoci, neboť spolupracuje s řadou renomovaných
právníků.
Vše si ovšem žádá jedné věci, a sice zmužilosti poškozeného. Ta
bývá však nejvetší překážkou k nápravě.
Tady bychom chtěli občany (a nejen střelce) vyzvat, aby se zbytečně
nehrbili, je-li jim křivděno. Pokud se neozvete, je jisté, že se totéž
stane i dalším.
Za LEX
Tomáš Trávníček
23. Říjen 2008 vložil sgt.navazka
V roce 1981 se Morton Grove ve státě Illinois stalo prvním
městem ve Spojených Státech, které zcela zakázalo držení krátkých
zbraní na území města, vyjímaje pouze policisty a vojenský personál při
plnění služebních povinností. Jako reakci na toto schválilo v roce
1982 město Kennesaw v Georgii svoji vlastní zbraňovou vyhlášku.
Ta byla téměř přesným opakem nařízení z Morton Grove. Místo
zákazu krátkých zbraní vyžadovala od každé hlavy domácnosti mít
v domě alespoň jednu zbraň a odpovídající střelivo – vyjímaje
pouze ty, kdo měli náboženské nebo filosofické zábrany vůči držení či
používání zbraní. Jinými slovy, držení zbraní bylo povinné kromě
lidí, kteří zbraň mít nechtěli (a kromě pachatelů trestných činů,
pozn. překl.)
Zatímco Morton Grove se okamžitě stalo miláčkem médií, Kennesaw se
stalo otloukánkem a terčem vtipů. Komici a „reportéři“
žertovali a dělali divoké předpovědi o krvi, která brzy poteče
ulicemi malého města severně od Atlanty. Toto „trefování“ lze
stále občas slyšet ve zprávách nebo nočních talkshow, ale veškeré
předpovědi o „Divokém Západě“ a přestřelkám kvůli
zahradním plotům se prostě nevyplnily. Tento nedostatek katastrof, stejně
jako skutečné výsledky tohoto malého srovnávacího experimentu, většina
médií prostě ignorovala.
Srovnávat Kennesaw a Morton Grove nebylo na začátku experimentu úplně
férové. Kennesaw bylo venkovské městečko, zatímco Morton Grove bylo
předměstí. Kennesaw čítalo pouze kolem 5500 obyvatel, zatímco Morton
Grove téměř 23 000. A Kennesaw mělo statistiky kriminality
výrazně vyšší než celonárodní průměr, zatímco Morton Grove se
těšilo relativně nízké kriminalitě. Kennesaw tedy bylo na začátku tohoto
srovnávání ve značné nevýhodě. Během tří desítek let účinnosti
těchto vyhlášek nevýhoda Kennesaw spíše rostla než klesala. Zatímco
populace Morton Grove zůstala na zhruba stejné úrovni, počet obyvatel
v Kennesaw narůstal, až Morton Grove předčil. Zatímco věkový
průměr obyvatel Morton Grove je poněkud vyšší než celonárodní průměr,
Kennesaw je výrazně mladší. Obě města mají převážně bílé obyvatele,
ale v Kennesaw je více zastoupena černá a hispánská menšina, zatímco
minority v Morton Grove jsou zejména asijské. Z hlediska statistik
vykazují Asiati nejmenší kriminalitu ze všech menšin, zatímco černoši a
Hispánci nejvyšší.
Při všech těchto nevýhodách, které pracovaly proti Kennesaw, jak tedy
srovnání dopadlo?
Po vyhlášení zákazu stoupla relativně nízká kriminalita v Morton
Grove o víc než 15% (12% více než okolní území) a od té doby se
drží o chlup pod celonárodním průměrem. Na statistikách kriminality
v Morton Grove není vidět žádný pozitivní vliv zákazu.
Kennesaw je ovšem úplně jiný příběh. V roce 1982, kdy byla
povinnost držet zbraně vyhlášena, bylo v Kennesaw zjištěno o 74%
méně trestných činů proti osobám oproti předchozímu roku. Tato
statistika pak mezi roky 1982–83 klesal o dalších 45%. Je pravda,
že statistiky vykazující procentuální zvýšení nebo snížení
zločinnosti mohou být velmi nejisté, zejména je-li počáteční populace a
kriminalita nízká.
Ty statistiky, které jsou skutečně průkazné, jsou srovnání místních,
okresních, regionálních a celonárodních průměrů. Když kriminalita ve
městě kopíruje celonárodní a/nebo regionální průměr (ať už nad nebo
pod ním) a pak se po vyhlášení nového zákona prudce odchýlí, je to
výrazné znamení, že zákon má silný dopad na kriminalitu. Zatímco
statistiky kriminality v Morton Grove po zákazu zbraní výrazně
vyskočily a značně se odchýlily od průměru, kriminalita v Kennesaw se
odchýlila opačným směrem, a mnohem výrazněji. Po schválení vyhlášky
kriminalita v Kennesaw prudce klesla, mnohem rychleji než federální,
státní i místní trendy, a ustálila se hodně hluboko pod
celonárodním průměrem. Populace Kennesaw v této době vzrostla
z 5000 na skoro 30 000, a přesto statistiky zločinnosti
zůstávají výrazně níže než celonárodní nebo místní průměr.
A obyvatelé Kennesaw nemuseli své zbraně ani použít, aby dosáhli
této dramatické změny. Pouhé vědomí zločinců, že provádění jejich
„profese“ v Kennesaw znamená prakticky jistý střet
s ozbrojeným obyvatelstvem, stačilo k tomu, aby si hledali místo
působnosti jinde.
Po přijetí vyhlášky trvalo 15 let, než se v městě stala
první vražda se střelnou zbraní. Pokud si pamatuji, šlo o případ,
kdy se v motelovém pokoji hádali dva návštěvníci města. Jeden trval
na tom, že střela ráže 6,35mm nedokáže proniknout tak mohutnými hrudními
svaly, jako jsou ty jeho, a druhý se rozhodl vyřešit hádku experimentálně
a prokázal nade vší pochybnost, že byli oba idioti.
Po 25 letech zde Kennesaw a Morton Grove stojí jako důkazy, že
jediné zbraňové zákony, které mají šanci snížit zločinnost, jsou
takové, které slušným lidem dají možnost se bránit, místo aby je
odzbrojily.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
FBI NELEGALNE ODPOSLOUCHAVAL TEL.HOVORY (z Novinky)
Americký
Federální úřad pro vyšetřování (FBI) podle úterního vydání deníku The
Washington Post několik let nelegálně získával informace o telefonních
hovorech. Využíval k tomu i vymyšlené teroristické hrozby a porušoval
přitom své vlastní předpisy pro ochranu občanských svobod.
Washingtonský list o případu informoval na základě rozhovorů s
pracovníky FBI a e-mailové komunikace z úřadu, již získal.
Dnes 17:23 - Washington
Nelegální získávání záznamů o hovorech podle něj souviselo se snahou
FBI po útocích z 11. září 2001 získat informace co nejrychleji. Před
útoky pro získání záznamů úřad potřeboval souhlas soudu anebo speciální
"dopis o národní bezpečnosti" využívaný v teroristických a špionážních
případech, který musel podepsat vysoký představitel FBI a který měl
stejnou platnost jako soudní příkaz.
Krátce po 11. září byl
přijat protiteroristický zákon, který mimo jiné umožnil tyto dopisy
vydávat i níže postaveným zaměstnancům úřadu a rozšířil i možnost
jejich použití. FBI, jenž byl pod velkým tlakem, aby pracoval co
nejrychleji, si pak vytvořil systém, v němž se tyto dopisy v naléhavých
případech vydávaly zpětně. Podle washingtonského deníku úřad tento
postup ale v letech 2002 až 2006 ve stovkách případů použil bez
následného potvrzení, že šlo o protiteroristické vyšetřování.
Vnitřní
revize FBI odhalila, že zhruba polovina 4400 záznamů získaných v
naléhavých případech anebo s následným schválením byla opatřena v
rozporu se zákonem. Šlo pouze o záznamy o hovorech, nikoli jejich
obsahu. Úřad tak mimo jiné získal i údaje o hovorech novinářů deníku
The New York Times a The Washington Post.
Nedostatky pokryl národní dopis o bezpečnosti
V
FBI postupně narůstala nespokojenost s tím, že žádosti o poskytnutí
záznamů v naléhavých okolnostech často nenásleduje potvrzení, že
souvisejí s teroristickým vyšetřováním. Úřad proto zvažoval, že otevře
několik obecných případů, k nimž by se pak taková vyšetřování
vztahovala. Nakonec prý ale dal přednost variantě zvláštního "národního
dopisu o bezpečnosti", který paušálně pokryl všechny předchozí žádosti
o záznamy o telefonních hovorech.
První pochybnosti o
správnosti takového postupu se v FBI objevily v roce 2004. Úřad ale
záznamy o hovorech v rozporu se zákonem získával až do listopadu 2006,
když ministerstvo spravedlnosti začalo tuto praxi vyšetřovat. Zprávu o
případu by ministerstvo mělo zveřejnit ještě tento měsíc.
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
OSN : Právo na sebeobranu
neexistuje
Sebeobrana je výsada, kterou
může vláda udělit i odebrat. Neexistuje žádné základní právo na
sebeobranu. Vláda, která nezakáže nebo alespoň silně neomezí civilní
držení zbraní, porušuje lidská práva.
To jsou závěry, ke kterým
dospěla zvláštní zpravodajka OSN Barbara Frey, profesorka práv na
Minnesotské univerzitě a členka sdružení IANSA, ve své zprávě "Prevence porušování lidských práv
páchaných ručními a lehkými zbraněmi". Rada OSN pro lidská
práva (ve které zasedá například i Kuba, Čína,
Pákistán a Saúdská Arábie) tuto zprávu přijala jako oficiální
dokument OSN.
Nové lidské právo:
právo nemít dovoleno držení zbraní
Podle zprávy,
povinnost vlády chránit občany před násilím nekončí jen u vydávání a
uplatňování zákonů proti ozbrojenému násilí. Podle profesorky Freyové
jde tato povinnost mnohem dále:
"Pro mezinárodní orgány
zabývající se lidskými právy je rozumné, budou-li od států vyžadovat
minimální podmínky pro vydání licence k držení zbraní, které mají za
úkol zabránit, aby se ruční a lehké zbraně dostávaly do rukou lidem, u
nichž hrozí zneužití. Tyto podmínky se stát od státu liší, ale licenční
postupy obvykle zohledňují: (a) minimální věk žadatele; (b) jeho trestní
záznam včetně násilí v rodině; (c) doložení legálního účelu k pořízení
zbraně a (d) duševní způsobilost."
Česká republika tedy porušuje
lidská práva tím, že u nás dospělí, bezúhonní a svéprávní lidé nemusejí
státu, potažmo úředníkovi, dokazovat, že zbraň potřebují. V jiných
evropských státech - například Rakousku, Francii a Norsku - dochází k
ještě horšímu porušování lidských práv: lovecké brokovnice se tam
prodávají volně, jako u nás vzduchovky.
Srovnejme to s úrovní
dodržování lidských práv ve státech jako Anglie, Brazílie, Čína nebo
Kuba ... vlády těchto zemí mají takovou starost, aby si občané se
zbraněmi neublížili, že jim je raději zakázaly úplně, nebo téměř úplně. V
těchto zemích koneckonců občané zbraně ani nepotřebují - v Anglii na
vás dohlížejí všudypřítomné bezpečnostní kamery a policie vás může v
zájmu veřejné bezpečnosti kdykoli zastavit a prohledat; v Brazílii
nepotřebujete zbraň k ochraně, protože přece máte smlouvu o ochraně s
místním drogovým kartelem; a v komunistických rájích na Kubě a v Číně
rychle pochopíte, že nejenže nepotřebujete zbraň k ochraně svých práv,
ale že vlastně nepotřebujete ani ta práva.
A právo na
sebeobranu?
Porušením lidských práv je podle této zprávy
i většina zákonů o sebeobraně, včetně našeho. "Jsou-li ruční a lehké
zbraně použity například k sebeobraně, nezbavuje to odpovědnosti za
porušení práva na život jiného člověka, pokud takový čin nebyl nezbytný k
záchraně lidského života a použití zbraně nebylo přiměřené k ohrožení."
Povšimněte
si, že taková interpretace vylučuje možnost se bránit zbraní proti
znásilnění, loupeži, násilnému napadení, únosu, žhářství atd., kde není
přímo ohrožen život - "pouze" zdraví, svoboda nebo důstojnost člověka.
Obránce nesmí vůbec sáhnout na zbraň, pokud se ho útočník přímo nesnaží
zabít, protože to by bylo porušení útočníkova práva na život.
Stále
to však přiznává právo se bránit zbraní proti pokusu vraždy.
Nebo
ne?
Obrana života je státem udělená výjimka
Možná
si kladete otázku, jakým způsobem je možné teorii o tom, že omezení
držení zbraní k sebeobraně je lidské právo, a že výrazné omezení
sebeobrany proti násilí je lidské právo, uvést do souladu s existencí
základního práva na sebeobranu.
To samozřejmě možné není, a
profesorka Freyová se k tomuto problému postavila čelem: podle ní prostě
ŽÁDNÉ ZÁKLADNÍ PRÁVO NA SEBEOBRANU NEEXISTUJE. Sebeobrana je pouze
zvyková výjimka z trestní odpovědnosti, nikoli lidské právo, které by
stát měl povinnost zajišťovat.
"Právo na sebeobranu není výslovně
dáno v žádném z primárních pramenů mezinárodního práva: smlouvách,
zvykovém právu, nebo všeobecných principech."
Zde paní profesorka
přímo lže. Existence základního práva na sebeobranu JE výslovně uznána
ve všeobecných principech mezinárodního práva, konkrétně v dílech
filosofů, kteří tyto všeobecné principy zformovali. Jen jako příklad
uveďme díla třech velkých filosofů, kteří jsou všeobecně považováni za
zakladatele mezinárodního práva:
Hugo Grotius, O zákonech války a
míru: "Jsou-li naše životy ohroženy přímým nebezpečím, je legální zabít
útočníka, nelze-li se ohrožení vyhnout jinak...musíme uznat, že tato
obrana vyplývá z principu sebezáchovy, který dala příroda každé živé
bytosti."
Emerich de Vattel, Zákony národů: "Každý národ, stejně
jako každý člověk, má tedy právo...se chránit před veškerou úhonou; a
toto právo je bezchybné, protože slouží k uspokojení přirozené a
nepotlačitelné potřeby...Toto je právo se chránit před veškerou úhonou,
které je zváno právo na bezpečnost."
Frrancisco Suárez, O
zákonech a Bohu zákonodárci: "Sebeobrana je největší z práv, zahrnující
osobní ochranu proti zločincům i kolektivní obranu proti tyranům."
Není
snad možné, aby profesorka práv tato díla neznala. Tvrdit, že
mezinárodní právo nezná právo na sebeobranu, znamená ignorovat jeho
základní zdroje.
Mimoto je právo na sebeobranu zakotveno ve
zvykovém právu, neboť je a vždy bylo uznáváno téměř univerzálně na celém
světě.
Jaké z toho plyne poučení? Nejde zdaleka o první případ,
kdy vládní organizací najatý rozumbrada došel k názoru, že lidé nemají
to či ono právo, a vláda jeho názor s nadšením přijala. Lidé nikdy
nezískali žádné právo tím, že by je dostali od vlády (pokud nepočítáme
"právo platit daně", "právo být veden stranou k zářným zítřkům" a
podobně). Lidé získali všechna práva tím, že si je na různých vládách
vymohli - a o mnoho práv příšli tím, že si je nechali vzít.
--------------------------------------------------------------------------
"....že
je nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá-li být člověk
donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a
útlaku..."
- z preambule Všeobecné deklarace lidských práv
Zdroj: www.gunlex.cz